Monika Racková a syn Kubík

(Hodnocení: 8)

Milý Petře,

já teď ani nevím, zda si tykáme nebo vykáme.

Ráda bych Ti ale odpověděla, jak to vnímáme my s manželem. V našem boji s osudem Kubíčka nám pomáhala víra v naději v lepší budoucnost. Ve víře je naděje a v naději je víra. Naše osudy jsou podobné. Přejeme si, aby na své cestě se naše děti posouvaly ve vývoji, aby byly celý život šťastné a hlavně, aby netrpěly. V tohle všechno já věřím, protože s láskou, kterou jim dáváme, tak to všechno zvládneme. V naději jsme po celou dobu, protože bez ní už bychom ten společný boj vzdali.
Děkuji Ti za tvoji otázku. Je důležité někdy si odpovědět na otázky,  které jsou naším každodenním chlebem, ale nepozastavujeme se nad tím.❤

U Kubíka začal boj po 1.roce, kdy jsme se ocitli v Motole po epileptickém záchvatu. Během jednoho týdne jsme se dozvěděli, že se nám změní celý svět. Začali jsme intenzivně hledat možnosti rehabilitací. V Motolské nemocnici se nás ujali a začali s rehabilitací jako první. Mysleli jsme si, že když pokroky byly tak rychlé, že máme vyhráno, protože během 5měsíců zvládnul lezení, sed, stoj a chůzi s oporou. Pak jakoby se příběh přestal psát, ale najednou se se po každém záchvatu měnil děj. Vývojově šel Kubíček dopředu v jemné motorice, hrubá se zastavila až do 4letech. V den, kdy se mu narodila sestřička, Kubík prodělal další záchvat. Po návratu domů z porodnice začal Kubík sám chodit v prostoru. Doposud v našem příběhu pracujeme na jeho rozvoji a řeči, která bohužel úplně chybí. Nejdůležitější ale je, aby byl pořád usměvavý a šťastný a hlavně byl milován. Jak mi jedna moudrá osoba jednou řekla: „Uvědom si, že na prvním místě je Kubík dítě a až na 2.místě má nějaký handicap“.
Tato věta se stala naším rodinným mottem.

Pokaždé příběh vypravím se slzou v oku❤.

Dítě se spec. potřebami není trest, změní od základů život rodině, změní se priority, změní se skladba přátel a někdy i rodiny..
Já bych se Kubíčka nikdy nevzdala, on nám dává mnohem více, než my jemu. Jen bych Kubískovi přála, aby on mohl v rámci svých možností žít běžný život a od toho má nás, abychom proto udělali maximum.

Děkuji ❤a přeji krásný den, Monča(Kubík Rs)

8 recenzí Monika Racková a syn Kubík

  1. Michal Strnad

    Krásné sestřičko, milujeme Vás ❣️

  2. Veronika Petříková

    Monika je duse se ❤️na právem místě.Kdyz jsem ji potkala poprve v Motole před cca rok a půl kde se mne ujala hezkým slovem ,protože videla ubrecenou mámu s miminem na začátku toho “boje”stačil nám vzájemný pohled a videla jsem mámu,bojovníci,sice zraněnou osudem ale odhodlánou bojovat za své dite.Kdykoliv jsem potřebovala pomoct napsala jsem a byla ochotna ,láskypln a pomoct❤️Je pro mne taky “jednou”ze vzoru maminek odhodlaných udělat “vše”pro své dite.🥰Drzim palce Monicko a Kubicku

  3. Valentina Armandi

    Monika je další úžasný človíček, kterého jsem poznala. Moni i Tobě fandím a hlavně Kubíčkovi. O něm to celé je. ♥️

  4. Lucie Tikalová

    Monča je naprosto úžasný človíček se sedcem na pravém místě a navzdory osudu vždy usměvavá maminka, ikdyž ji určitě ne vždy je do smíchu. Moc jí fandím a držím pěsti

  5. Lenka Vaňková

    Monča s Kubulkou jsou pro mě velkými bojovníky , kteří se napříč osudu se vším perou znamenitě🥰 Osudy našich dětí nám spojily naše cesty , a ja jsem za to moc ráda❤️

    Navíc pocházíme ze stejného města , tak nemohu jinak ❤️🧡💛💚💙

    Kubulko , ať ti ten elán a chuť vydrží co nejdéle 💛

  6. Veronika

    Další úžasná maminka, která má srdce na pravém místě!❤

  7. Marcela

    Táta, máma, Kuba, Róza – to je parta, se kterou bych šla klidně na konec světa❤️

  8. Gábina

    Moni, v každé jedné zprávě, v každém jednom příspěvku dáváte Kubiskovi tolik lásky, co nikdo nedokáže za celý život. Jste všichni pro mě obrazem všeho hezkého, co nikde jinde nevidím!

Přidat recenzi

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *