Valicskovi a dcera Barborka

Je tomu již více než tři roky, co se děvčátka Adélka s Baruškou předčasně narodila v ukončeném dvaatřicátém týdnu těhotenství. Tehdy Adélka vážila 1820g a Barborka 1230g. Protože se jednalo o poměrně náhlý a hektický porod císařským řezem, musel pan doktor Barušku po vyjmutí z dělohy několik minut rozdýchávat. Záhy nato byl děvčatům diagnostikován transfuzní syndrom, který odborníci ze specializovaného pracoviště v průběhu nadstandardně častých těhotenských vyšetření spíše vylučovali. Nicméně člověk míní a příroda mění. Problém diagnostikovaného syndromu spočíval v případě našich dívek zjednodušeně řečeno v tom, že Adélka byla prostřednictvím společné placenty v průběhu těhotenství překrvována a Baruška naopak nedokrvována – tzn. méně vyživována. Nadto měla Baruška po celý pobyt v děloze oproti Adélce velmi stísněnou polohu. To vše Barušce přirozeně ztížilo jak start do života, tak následující dětská léta. Zatímco Adélka v měsících po porodu postupně „hravě“ doháněla vývojovou normu, u Barušky se stále markantněji projevovalo značné vývojové zpoždění, zrakový hendikep a další komplikace spojené s později diagnostikovaným poškozením určitých nervových drah v mozku. Na kompenzaci nestandardních senzomotorických reakcí a vývoje dcerky bylo již v počátcích jejího života odborníky doporučováno především tzv. cvičení podle Vojty, které se ovšem pro Barušku nakonec neukázalo být zcela vhodným. Když se pak v roce dceřina života začala v lékařských zprávách objevovat i shrnující formulka DMO, bylo to pro nás jakožto rodiče psychicky velmi náročné období, a to tím spíše, že přidruženým jevem Barušky diagnózy byly rovněž epileptické záchvaty. Rodičovská láska ovšem naštěstí není podmíněna mírou plnění vývojových či jiných norem.  Navíc když pak jako rodič máte možnost i spatřit tu dojemnou neutuchající dětskou zarputilost, kdy vaše děvčátko tak strašně moc chce (kupříkladu se zvednout za země), a to i navzdory krajně nepříznivým zdravotním okolnostem, které jí komplikují koordinaci pohybů končetin, uvědomíte si, že zřejmě neexistuje nic, co byste pro dcerku nepodstoupili.

Je tak jenom logická naše neutuchající snaha pomoci našemu veselému, trpělivému a velmi zarputilému děvčátku se zřejmým potenciálem se ze své obtížné situace postupně dostávat právě za vydatného přispění vlastních sil, neboť ona je k tomu vnitřně významně motivována, a My jsme její rodiče. Přesto nelze než konstatovat, že Barušky cesta životem je už od prvopočátku poněkud nesnadná. Podstupuje speciální fyzioterapeutickou péči či neurorehabilitační pobyty, pravidelně absolvuje hipoterapii s koňmi, která jí naštěstí vedle toho, že jí prokazatelně prospívá, i evidentně baví. Doma je pak nucena využívat nákladné zdravotní pomůcky. Mnohé z těchto aktivit či pomůcek nejsme schopni ani zdaleka financovat pouze z vlastních zdrojů.  Toto je také důvodem, proč jsme se nakonec odhodlali zde zveřejnit Barušky příběh s jejím transparentním účtem.

Děkujeme za jakoukoliv finanční pomoc!

A v životě je pro nás důležitější VÍRA !!!

S pozdravem manželé Valicskovi

 

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Valicskovi a dcera Barborka”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *