O nás

To jsme my. Táta Petr a dcera Simona.

Simonkou to začalo

Dcera se narodila s vzácnou genetickou vadou, kombinovaným postižením, epileptickými záchvaty, gastroenterologickými a proktologickými potížemi,… Byl by to hodně dlouhý seznam. 

Žijeme spolu od roku 2011 a Simonka v „pohodě“ zvládala školní docházku, pobyty v integrovaném centru, účastnila se výletů, prázdninových pobytů v přírodě, atd. Její zdravotní komplikace začaly až v roce 2017 a od následujícího roku se zhoršily natolik, že jsem byl postaven před životní volbu.

Dokážu opustit svůj dosavadní život?

Věnuji své dceři to nejcennější, co mám – svůj čas? Možná snadná volba pro jednoho, ale nepředstavitelná pro jiného. Nakonec jsem se musel vnitřně zlomit a přijmout svoji volbu. Simonku jsem si nechal v domácím léčení a převzal nad ní zdravotní péči 24 hodin denně.

Pro její stav u nás bohužel neexistuje funkční asistenční služba. Pojišťovna péči nehradí. A stát? Ten rodiče jako jsem já (převážně ženy-samoživitelky) naprosto ignoruje.

Nepomohl nám nikdo.

Pár let jsem se snažil na tuto problematiku upozorňovat. Bylo to vyčerpávající, frustrující a navíc jsem byl naštvaný, že tento problém nikoho nezajímá, a že nikdo neposlouchá. Do svého „boje“ jsem navíc vložil spoustu energie, oslovil jsem snad všechny lidskoprávní organizace, různé spolky, národní rady, úřady, pojišťovny, poslance, ministry…. A hádejte, jakých odpovědí jsem se dočkal??

Přitom jsem poukazoval na stav, do kterého jsem se nedostal jen já sám, ale i stovky dalších pečujících. Nezájem!

Mohl bych si dál šoupat cvičky, leštit kliky, oslovovat a psát všem a na všechny strany, a do bezvědomí čekat, že někdo něco udělá. Nebo jsem mohl udělat něco já sám….

A tak jsem začal smažit Herášek.

V momentě, kdy jsem doma experimentoval se smažením hrášku, se mi otevřela nejen nová příležitost, ale tolik nedostatková – osobní VOLBA. Volba, která mě postavila na pomyslnou křižovatku – budu dál ponořený v této nepřetržité pohotovosti, nebo toho využiji ve svůj prospěch a vytvořím z celé situace něco pozitivního a navíc uplatním svoje životní zkušenosti. Pro mě se tím otevřela cesta ven z neustálé péče o dceru a zároveň možnost příjemné terapie – práce s hráškem.

Před víc jak 30 lety jsem totiž ochutnal výbornou chuť smaženého, křupavého a slaného hrášku. Chtěl jsem si tu chuť doma připomenout, a tak jsem na všech koutech internetu hledal recepty a zkoušel je, abych nakonec zjistil, že žádný nefunguje. A tak jsem začal se smažením hrášku experimentovat sám.

Po prvním úspěšném pokusu jsem získal křupavé kuličky a chuť, kterou jsem hledal. Byla příjemná, zajímavá a v ústech udržela svoji slanou chuť i dlouho po polknutí. Navíc zasytí i v malém množství a chuťově se skvěle kombinuje s různými tekutinami.

Hrášek je přitom jedna z našich tradičních surovin, které se podařilo dlouho schovávat svoje pravé kouzlo. Tím kouzlem je i snadná kombinace a výborná chuť s tradičními přísadami (cibule, slanina, česnek, uzené maso, bylinky, ale i med, skořice, ořechy).

Další víc jak rok, jsem potom testoval a vylepšovat svoje recepty, logistiku v kuchyni, výrobní procesy, ale hlavně časování a teploty.

Aby hrášek zůstal křupavý a ne tvrdý, vznikl z něho Herášek. Věřte mi, je to velký rozdíl. Musí projít několika různými fázemi přípravy. Samotné pečení nebo smažení bohužel nestačí, byť bych si to ze srdce přál.

 

Testováno na lidech.

Před měsícem jsem začal s testováním Herášku na lidech. Opravdových, ne rodině nebo přátelích a kamarádech. Zjistil jsem totiž, že Herášek může vzniknout v rámci terapie. Mé vlastní terapie, která mi umožňuje trénovat svoji důslednost a přesnost. Umožňuje mi pracovat se surovinou, která příjemně masíruje ruce. Ty jsou nejdůležitějším nástrojem v péči o Simonku. Můžu být kreativní a na konci dne vytvořím tašku plnou voňavého a křupavého Herášku, který si našel oblibu nejen u dospělých, ale hlavně u dětí.

Herášek chutná všem

Stellinka a Herášek

Dětská upřímnost má pro mě největší cenu, protože zkuste dítě přinutit říct něčemu, co mu nechutná „Hmmm, moc dobrý.“ nebo „Můžu ještě?“.

Moje vize.

Rozhodl jsem založit tyto webové stránky a nabídnout Herášek většímu počtu zájemců než jsou moje kontakty na Facebooku.

Nemám, a ani nemůžu mít vysoké cíle nebo plány, přesto teď řeším další směr, kterým se Herášek může dále ubírat.

Můžu dál praktikovat svoji terapii doma, připravit tak týdně 35 kornoutků (a 130g) a ty darovat několika lidem. Nebo bych se mohl pustit proudem, do kterého mě to zanáší. Sehnat tým, vytvořit projekt, založit novou firmu a rozjet férový byznys.

Mým snem je:

• Vybudovat první smažírnu a postupně budovat další na lokální (krajské, např.) bázi.
• Zaměstnat samoživitelky, pečující, hendikepované – pokud to všem přinese kýžený efekt.
• Část ze zisku odvádět na podporu pečujících rodičů.
• Umožnit a zajistit lokální výrobu specialit.
• Zajistit lokální distribuci do obchodů jako Bez obalu, farmářské prodejny, zdravá výživa, veganské a vegetariánské prodejny, restaurace, do firem pro zaměstnance, atd…

Ale hlavně… Přeji si dostat Herášek mezi děti…

Všem moc děkuji, že jste dočetli až sem.